Skořicová kůra je typické koření známé již 4000 let před naším letopočtem. Pochází z asijských tropů. Její původ byl v Evropě dlouho obestírán tajemstvím. Postarali se o to arabští obchodníci, jejichž neuvěřitelné báchorky o skořici opakovali ve svých spisech i slavní muži starého Řecka a Říma.
Skořicová kůra pochází původně z Číny a indického subkontinentu. Jako koření byla patrně známá již 4000 let před naším letopočtem.
Jako léčivo a aromatická přísada do nápojů byla známa již před 6000 lety starým Egypťanům. Jako léku mu byla přikládána velká moc ve starém Řecku a ve starém Římě.
Říká se, že v té době bylo velice rozšířené přísloví „Divím se, že umírá člověk, který užívá skořici.“
S postupnou kolonizací se skořice dostala i do Evropy.
Skořicovník (strom latinského názvu „Cinnamomum“) je strom 3 – 10 m vysoký. Skořice je kůrou tohoto stromu, která se loupe a suší.
Nejznámější a také nejkvalitnější je Skořicovník cejlonský.
Na plantážích se skořicovník pěstuje většinou jako keř asi 3 m vysoký. Nejlepší kůra je z větévek 3 - 8 ročních keřů. Množí se nejčastěji semenem. Odnožemi již podstatně méně.
Výhonky se odřezávají nejčastěji 2x ročně, a to v květnu a říjnu. Sklizené pruty se očistí od postranních větévek a listů a následně se kůra sloupne.
Následuje balení do svazků, fermentace a čištění od vrchní korkové vrstvy a vnitřní části lýka.
Teprve v průběhu schnutí na slunci dostává kůra žlutozelenou barvu – tedy barvu skořicovou – a svine se dovnitř, do své charakteristické podoby, kterou známe.
Trubky skořice mohou dosahovat délky až 1 metr.
Nároky na kvalitu skořice jsou vysoké. Svitky se třídí podle barvy, síly a délky.
Skořice - magické a vonné koření
Zdroj: Marcela Hackerová
Vedle Skořicovníku cejlonského je známý i skořicovník čínský. Kůra z něj je červenější a temnější barvy, vůně poněkud menší a chuť má svíravější.
Z tohoto skořicovníku se získávají i drobné, dosud nevyvinuté plody a prodávají se jako „skořicový květ“ – neboli květy kassiové (Cassia buds). Používají se k výrobě likérů, čokolády nebo k destilaci skořicového oleje.
Na americkém kontinentě roste Skořice bílá (Canella alba) - malý strom, který se vyskytuje zejména na Bahamských ostrovech, na Antilách a na Floridě. Kůra připomíná vůní hřebíček a muškátové koření.
Zejména v Brazílii a také v tropické Americe je pak známá Skořice hřebíčková, která se používá k výrobě silice a léčiv.
Obecně se skořice používá jako koření při přípravě sladkých pokrmů, do nejrůznějšího pečiva a cukrářských výrobků, při zavařování, v likérnictví, ale i parfumérii.
Skořice je součástí asijské, latinskoamerické i arabské kuchyně.
Používá se jako chuťové korigens, podporuje chuť k jídlu, zlepšuje trávení, působí proti nadýmání a zevně i proti revmatizmu.
Skvělá je i jako součást zázvorového čaje s medem, mátou a skořicí, který mám obzvláště ráda.
Skořice je velice prospěšná. Nebojte se ji používat.
Skořice je vhodná i jako dekorace a vyrobit z ní můžete například voňavý a ozdobný vánoční stromeček na váš vánoční stůl.
-
Nový komentář